Psi velkých vládců

Historii rozšíření psů, vývoje a obliby různých plemen můžeme sledovat na základě archeologických nálezů, soch a vyobrazení a později i psaných dokumentů.

Dobrou stopu v pátrání představují zmínky o oblíbených psech velkých vládců.

Zde je několik příkladů:

Ve starém Egyptě měli předci faraonských psů - staroegypští chrti významnou úlohu - lovili pro své pány gazely a antilopy a byli také strážci jejich obydlí a ochránci. V západní části Cheopsovy pyramidy byla objevena mumie faraonského chrta Abuwtiyuwa, který byl velkým oblíbencem faraona Antefa II (2300 let př. n. l). Místo odpočinku tohoto psa je vyzdobeno nejen nápisy a kresbami, ale i drahocennými dary jeho pána.

 

Z roku 1121 př.n.l. pochází nejstarší písemná zpráva o tibetské doze. Kmen Liu, sídlící v horách na západ od Číny, poslal čínskému císaři Wouwangovi darem tibetskou dogu jménem Ngae.

 

 

 

 

Také Alexandr Veliký měl zřejmě psy rád. Je známo, že indický král Porus-Sofites věnoval jako cenný dar Alexandrovi spolu s jinými dary také 150 velikých psů. Když uhynul jeho oblíbený pes, pojmenoval po něm indické město Peritas.

 

Bezesporu královským zvířetem je irský vlkodav. Z vykopávek je možno usuzovat, že předkové tohoto mohutného psa žili v Irsku již v době let př.n.l. Tento impozantní pes byl velmi ceněn - podle sbírky zákonů z roku 930 n.l. stál v Irsku vlkodav z královského chovu dvakrát víc než jezdecký kůň. Často byl věnován jako vzácný dar panovníkům do Indie, Persie, Dánska, Španělska, Polska, atd.  Mezi příjemce patřili např. Velký Mogul, císař Jehangier, Perský šáh, kardinál Richelieu Vývoz vlkodavů z Irska a Anglie dosahoval takových rozměrů, že byl za vlády lorda protektora Olivera Cromwella  roku 1652 zakázán.

 

 

Aristokratem mezi psy je ruský chrt - barzoj. Jeho domovem jsou stepi bývalého carského Ruska, jeho chov byl výsadou šlechty. Barzojové byli chováni ve velkých smečkách pro lov zajíců, lišek, jelenů a vlků. Barzoje vlastnili velcí vládcové Ruska - Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II. Tito psi byli vysoce ceněni, nebylo možné je koupit, nový majitel je mohl získat pouze darem, případně jako cennou součást věna. Zápis ve francouzské kronice z 11. stol. dokládá, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I, tři barzoje. Sepětí barzojů s aristokracií vedlo po revoluci v roce 1917 v Rusku téměř k jejich vyhlazení, neboť probíhala zběsilá likvidace všeho, co bylo svázáno s carským režimem. Naštěstí se podařilo založit chovy v Evropě a Americe a tohoto úžasného lovce zachránit.