K zamyšlení
V naší kultuře je pes spíše společník a člen rodiny než jen užitečné zvíře chované pro určitý účel. Ani vojenský nebo policejní psovod se většinou neubrání určitému citovému vztahu se svým zvířetem.
Nabízí se však k zamyšlení paradoxy podložené řadou konkrétních případů:
| týrání psů - od nevšímavosti, věznění v minimálním prostoru přes trápení hladem a žízní až po kruté fyzické týrání a usmrcování krutým a zdlouhavým způsobem | pomoc opuštěným a týraným psům, kdy lidé věnují čas, prostředky a někdy organizují náročné záchranné akce na pomoc zvířatům na pokraji smrti
|
| množení psů v nevyhovujících podmínkách za účelem maximálního počtu štěňat k prodeji | útulky plné nešťastných, ztracených či odložených psů, kteří marně, zoufale či odevzdaně čekají na nového milujícího člověka |
Co vede k rozhodnutí, zda si vybrat psa z útulku či z "množírny"?
Jak je možné odložit - vyhnat - opustit - psa, který byl součástí rodiny? Jakou morálku má takový člověk? Jaký příklad dává svým dětem? Nebo normální člověk neví, že seberoztomilejší štěně velmi rychle vyroste?
Snad je možno doufat, že je víc lidí, kteří dokáží zhodnotit reálně své možnosti a pokud přijmou psa do rodiny, věnují mu čas a péči, které si zaslouží a které nám stonásobně vrátí!