Úloha psů ve vědě

Téma "psi jako pokusná zvířata" je z hlediska milovníků psů hodně rozporuplné. Z historie je však patrné, že psi sehráli významnou roli ve výzkumu různých pro lidstvo důležitých objevů.

Známým příkladem je objev inzulínu. Na počátku v roce 1889 dělal německý doktor Oscar Minkowski  pokusy na psech, při kterých zjistil souvislost mezi slinivkou a diabetem (vyoperoval psovi pankreas a pozoroval cukr v moči). Další pokusy byly završeny rací Fredericka Bantinga a Charlese Besta v roce 1921, kdy se jim podařilo extrahovat čistý inzulin.

Všeobecně známý je příběh objevu podmíněného reflexu, k němuž došel ruský vědec Ivan Petrovič Pavlov (1849 - 1936) na základě svých pokusů se psy. Své objevy nakonec shrnul ve sborníku "Podmíněné reflexy" (1923). Roku 1904 byl vyznamenán Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu.

Také v Ceské republice byli psi dlouho využíváni v pokusech. Nejdříve šlo převážně o opuštěné a ztracené jedince z útulků. Kolem roku 1950 se z důvodu objektivizace výsledků začala používat různá plemena, nejvíce se osvědčilo plemeno beagle. V téže době byl ve Fyziologickém ústavu ČSAV v Praze vyšlechtěn Horákův laboratorní pes. Je to jediné plemeno psů vyšlechtěné přímo pro laboratorní účely a bylo využíváno po dobu 26 let ke studiu vyšší nervové činnosti a k chirurgickým experimentům včetně transplantace tkání. Byl jedním z prvních tvorů, na kterých byla v tehdejší Československé socialistické republice provedena transplantace ledvin. V roce 1960 bylo plemeno zapsáno do plemenné knihy Československého svazu chovatelů drobného zvířectva pod názvem Český strakatý pes a od té doby se rozšířil do zájmového chovu.

Známá je také úloha psa - fenky Lajky - jako průkopníka při zkoumání vesmíru. Byla prvním živým tvorem vyslaným Sovětským Svazem na oběžnou dráhu. Stalo se tak 3. 11. 1957 na palubě Sputniku 2. Lajka bohužel svoji cestu do vesmíru nepřežila, ale její následovníci - Bělka a Strelka - se vrátili živí a zdraví na Zem. Strelka měla později ještě štěňata, takže její vesmírná cesta ji zřejmě nijak zásadně zdravotně nezasáhla.

Psi sehráli významnou roli také při objevování v různých částech světa:

Jeskynní komplex Lascaux v jihozápadní Francii je na celém světě proslavený díky jeskynním malbám datovaným do období mladšího paleolitu. Jeskyně se nacházejí poblíž vesnice Montignac v départmentu Dordogne. K jejímu objevu došlo náhodou 12. září roku 1940, kdy si pět chlapců se psem Robotem vyšli na výlet. Pes v loveckém zápalu zapadl do skalní pukliny a při jeho hledání chlapci objevili jeskyni s úžasnými malbami.

Podobným způsobem byla objevena Sedechiášova jeskyně ve Starém městě v Jeruzalémě. Americký lékař a misionář Dr. Thames Turner Barclay ji objevil v roce 1854, když se svým synem hledali svého psa, který spadl do hluboké jámy.

Použití psího spřežení ve výpravě Roalda Amundsena bylo klíčovou výhodou pro dosažení jižního pólu. Amundsen stanul na jižním pólu 14. prosince 1911, měsíc před svým soupeřem kapitánem Robertem Falconem Scottem.

Psí spřežení odolných a vytrvalých severských psů byla opakovaně užívána také při výpravách k severnímu pólu. Jeho první dosažení v roce 1909 je s určitými pochybnostmi přisuzováno Robertu Edwinu Pearymu.