Psi v bájích a symbolech

Psi v antické mytologii

Patrně nejznámějším psem v řecké mytologii je Kerberos - údajně 3až 50hlavý pes, který hlídá vchod do podsvětí.
Lovecký pes je také nerozlučným průvodcem panenské bohyně lovu Artemis - Diany.
Stejně tak patří pes k bájnémi lovci Orionovi, do něhož se Artemis zamilovala. Po jeho tragické smrti se Orion a jeho pes stali souhvězdími na obloze. V souhvězdí Velkého psa se také nachází nejjasnější hvězda - Sírius, zvaná také Psí hvězda, neocenitelná pro všechny námořníky.

Uctívání psů

V různých částech světa měli psi zvláštní postavení a byli dokonce předmětem uctívání.

Ve starém Egyptě, kde život pozemský byl jen cestou ke smrti a životu věčnému, byl strážcem vstupu do podsvětí bůh Anubis s hlavou psa (nebo šakala). Centrem uctívání Anubise bylo město Cynopolis, kde byli psi uctíváni a chráněni. Když pes uhynul, drželi lidé smutek jakoby umřel někdo blízký. Těla psů byla balzamována a pohřbívána na pohřebištích pro psy, které mělo každé město. Nejstarším nálezem psa v Egyptě je „Cheopsův pes“, objevený v hrobce faraona Cheopse, který žil kolem roku 3730 př. n. l. Jeho osobní pes Akbar je vždy zobrazován přivázaný nakrátko k trůnu svého pána.

Podobně v Mezopotámii na území dnešního Iráku a Iránu chránili bohové se psí hlavou království mrtvých. 

Určité nálezy naznačují, že také v Etiopii byla psům prokazována zvláštní úcta.

Dlouhou historii má uctívání psa v Tibetu, kde byl vždy pes tak významným pomocníkem člověka, že zaujímal postavení rovné členu rodiny.

Těžko říci, kdy a jak se z milovaného a místy i uctívaného zvířete stal objekt opovržení a nenávisti. Velkou měrou se o špatnou pověst psů zasloužilo křesťanské náboženství. Kdekoli se v Bibli vyskytuje zmínka o psu, je to v hanlivém slova smyslu. Slovní spojení jako např. "psí život", "psí počasí", "počasí , že by psa nevyhnal", "člověk, od něhož by ani pes kůrku nevzal",  vždy vyjadřují negativní hodnocení. V křesťanském pojetí zosobňuje pes nízkost, nečistotu, krutost. "Nevěřícími psy" byly označování bezvěrci nebo vyznavači jiného náboženství. Přesto se i ve středověku objevují psi ve společnosti křesťanských světců. Zde je několik příkladů:

Sv. Vendelín (+617.) – původem z královského rodu ve Skotsku, původně pastevcem u Trevíru, později se stal opatem v klášteře Tholey. Patron zemědělců, uctíván zejména v Bavorsku a Sársku. Jeho atributy jsou beránek, dobytek, pastýřská hůl, měšec, mošna, pes, koruna u nohou.

Sv. Hadeloga (+765) – abatyše benediktinek v Dolních Francích. Bývá zobrazována se psem, protože jeden její kostelník šel se psem do lesa, tam byl přepaden a zavražděn. Pes stál 3 dny u mrtvoly a potom přivedl abatyši.   

Sv. Bernard z Clairvaux (+1153) – zakladatel řádu cisterciáků. Velký spisovatel a církevní učitel, jeden z největších křesťanských mystiků. Atributy: včelí úl, kolo s pěti svíčkami, kotouč s paprsky, jméno MARIA, nástroje Kristova umučení, pes.

Sv. Dominik (+1221) – španělský kněz ze šlechtické rodiny, zakladatel řádu dominikánů. Celý život věnoval na obrácení albigenských bludařů v jižní Francii. v
bílém šatě, bos a s rancem na zádech putoval pěšky a neúnavně kázal. Je patronem krejčích, astronomů nebo vědců. Jeho atributy jsou hvězda na hlavě, lilie, pes s pochodní v tlamě, křísí mrtvé dítě, přijímá růženec od Panny Marie. Sochu tohoto světce můžeme vidět na Karlově mostě jako součást sousoší Madony se svatým Dominikem a svatým Tomášem Akvinským. Dílo pochází z dílny významného sochaře Matěje Václava Jäckela, který jej zhotovil v roce 1708.

Sv. Roch (+1327) – francouzský léčitel, ošetřovatel nemocných morem v Toskánsku. V době nemoci mu pes přinášel chléb. Jeden z hlavních morových patronů. Atributy tohoto světce jsou morový vřed na noze, pes s chlebem, hůl, brašna, klobouk, mušle. Pes patří k atributům tohoto světce, protože ho údajně zachránil, když mu v tlamě přinášel vodu. Cenná barokní socha sv. Rocha se nachází v Boskovicích.

Světlou výjimkou ve středověku je svatý pes Guinefort . Příběh jeho oběti při záchraně dítěte svého pána a nespravedlivá smrt připomíná příběh světce. K místu odpočinku šlechetného psa chodili pro pomoc nemocní ze širokého okolí a zejména matky slabých a neduživých dětí. Přestože se dominikánský mnich Štěpán Bourbonský velice snažil vymýtit uctívání památky Guineforta, udržel se kult svatého psa v oblasti obce Sandrans (nedaleko Lyonu) ve Francii po více než sedm dlouhých století… Nejde však o jedinečný příběh - francouzský historik Jean-Claude Schmitt, autor knihy Svatý chrt, dokládá, že podobná vyprávění jsou známa na mnoha jiných místech světa a v mnoha jiných dobách.

Psi jako symboly

Ve Feng-shui má je pes symbolem spravedlivosti, loajality, inteligence, čestnosti, skromnosti a upřímnosti.

Pes má také své místo v čínském horoskopu. Pro toto znamení jsou klíčové vlastnosti upřímnost, loajálnost a věrnost.

Málokdo ví, že pes je také přítomen na pražském orloji. Zde je zobrazen jako strážné zvíře, vedle bdělosti a ochrany symbolizuje také věrnost.  

Postava psa u nohou rytíře byla symbolem jeho přirozené smrti, zatímco lev připomínal smrt v boji.

Psi v heraldice

Psa ve znaku města má např. Plzeň. Zde pes - konkrétně chrtice - symbolizuje věrnost katolické církvi a českému králi.
Ve znaku městyse Nové Dvory v okrese Kutná Hora je vyobrazen stejný pes jako ve znaku Věžníků z Věžník
Pes se nachází také v centru znaku obce Dolní Žandov v Karlovarském kraji.
Hlavu psa má ve svém znaku městys Štěkeň na Strakonicku.
Psa má ve znaku obec Psáry v okrese Praha-západ. Motiv připomíná psovody, kteří chovali honicí psy.
Psa zvaného věžník má ve znaku obec Úhonice v okrese Praha - západ
Pes ve skoku je zobrazen ve znaku městyse Zásada v okrese Jablonec nad Nisou
Hlava psa je ve znaku obce Chodská Lhota v okrese Domažlice
Černého loveckého psa má ve znaku obec Kostelany v okrese Kroměříž
Chrtové ze Rtína - původně český vladycký rod, povýšen roku 1629 do panského stavu
Páni z Vrchovišť byli roku 1492 povýšeni císařem Fridrichem III.  do stavu říšských pánů.  Jejich erb byl od roku 1522 rozdělený na čtvrtiny. V první a třetí byl jednorožec ve skoku doprava, v druhém stříbrném poli jestřáb kráčející doprava, ve čtvrtém poli červené barvy bílý chrt s červeným obojkem ve skoku doprava. Tato verze erbu se dochovala vytesána na svorníku jejich domu Hrádku v Kutné Hoře.
Honicího psa zvaného věžník měl ve svém znaku starý český vladycký rod Věžníků z Věžník, povýšený do šlechtického stavu. Jejich sídlem byla tvrz Věžníky ve stejnojmenné vsi nedaleko Vlašimi.
Rod Pöttingů byl starý dolnorakouský šlechtický rod, v r. 1662 povýšen císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu. V r. 1652 získal tento rod právo zakupovat statky též v Čechách a na Moravě; od této doby se rod Pöttingů řadil k významným moravským šlechtickým rodům.
Psí hlava nebyla vždy symbolem chodských strážců hranic. Tím byl původně pár plstěných bot jako znak jejich pochůzkové a stážní služby. Chodové, kteří žili na neklidném zemském pomezí, si vysloužili své výsady už za českého krále Břetislava I. v době kdy vrcholil jeho spor s německým králem Jindřichem III. Chodové byli důležitou součástí českého vojska a za své věrné služby získali majestáty, o které je později chtěla habsburská knížata připravit. Označení "Psohlavci" vzniklo jako hanlivý název, kterým označovala šlechta |Chody v 17. století, kdy vrcholil jejich boj zasvá privilegia (od úsloví "nasadit psí hlavu"= očernit někoho). Hlava psa se dostala na chodský prapor až později zásluhou Mikoláše Alše, který ji nakreslil na prapor Chodů, když ilustroval Jiráskův slavný román Psohlavci. I když není zcela jasný důvod, nový symbol se ujal a hlava psa je dodnes vnímána jako symbol nejen Chodů, ale v širším slova smyslu strážců hranic.
Mikoláš Aleš je také původcem znaku českých skautů. V roce 1912  A.B. Svojsík sepsal příručku českého skautingu a M. Aleš vytvořil obálku s hlavou chodského psa.  Až po roce 1918 se zrodila skautská lilie s hlavou chodského psa na jejím středu a znak tak získal definitivní podobu.
Po skončení první světové války se rodí nová Československá armáda. Nově vytyčená hranice republiky zdaleka nebyla klidná, a proto se na její ochranu tvořily spediální armádní hraničářské jednotky, které v určitém smyslu navazovaly na chodskou tradici. Na odznacích pro tyto hraničářské prapory jsou hlavy psů na límcích blůz a plášťů.